O včelaři

Rok 2025 byl pro můj provoz přelomový. Od roku 2002 včelařím v Brně-Řečkovicích. V areálu bývalých kasáren jsem měl včely od roku 2011. V roce 2024 však došlo ke změně vlastníka pozemků, na kterých stála včelařská maringotka a s novým majitelem jsme se dohodli na přesunu včelstev. Po krátkém a intenzivním hledání jsme koupili pozemek v Jamném u Tišnova. Po dlouhé době tak nebudu mít včely přímo za domem, ale budu za nimi dojíždět. Současně by si včely měly polepšit, protože nová lokalita by měla být pro ně méně stresující: více zdrojů potravy, dostupná voda, chladnější klima, nižší hustota včelstev a snad tedy i nižší rizika přenosu nemocí. Jsem také rád, že konečně včelařím na svém pozemku, není potřeba vyjednávat s majitelem o podmínkách nájmu a snad se již nebudu muset nikam stěhovat.

Stěhování včelstev proběhlo na podzim 2024. Po 4 včelstvech jsem je převážel osobním automobilem a pak rudlem dopravoval přímo na místo. Sezónu 2025 jsme tedy začali již v Jamném u Tišnova. Včelstva vyzimovala velmi dobře a překvapila prvními snůškami. Vzhledem k tomu, že chuť medu, jeho konzistence a barva závisí na zdrojích, které včely navštěvují, je pochopitelné, že med z Jamného u Tišnova je chuťově výrazně jiný než med z Řečkovic. Mně osobně bude velmi chybět letní med z lip, ale život je změna. Věřím, že med z Jamného si své příznivce najde!

S novou lokalitou se pomalu sžívám. Oproti tomu, na co jsem byl zvyklý, jsou všechny fenofáze rostlin a rozvoj včel o cca týden opožděné. Navíc dojíždění je čas strávený u včel navíc, zvlášť když si zapomenu nějakou důležitou věc doma (např. rozpěrák!!!). Důležitým krokem by tak mělo být vybudování zázemí přímo na lokalitě, abych nemusel většinu věcí vozit. Plány jsou veliké a práce bude potřeba udělat hodně, ale věřím, že to bude ku prospěchu včel a usnadní to jejich obhospodařování.

Sezóna 2024 byla celkem úspěšná. Jaro začalo velmi brzy, a to v době, kdy se včely teprve probouzely po zimě a nebyly ještě připravené na snůšku. Naštěstí přišlo ochlazení, které protáhlo dobu květu ovocných stromů a nakonec si včely přišly na své. V okolí bývalého vojenského areálu v Řečkovicích sice řepka přímo nebyla, ale včely ji měly v doletu u medláneckého letiště. Po dlouhé době také medovaly akáty a byla i medovicová snůška. Snůška tak trvala více než měsíc a výsledný jarní med byl bonparově aromatický, světle hnědý a pomalu krystalizující. Druhý vrchol sezóny pak patřil lípě. Dlouhodobě vždy bylo na lípu spolehnutí a včely z ní dokázaly nanosit až 10 kg medu na včelstvo. Poslední roky tomu tak však nebylo a byl jsem rád, že mám přes 20 včelstev a vyplatí se mi vůbec „špinit“ medomet. Letošní rok se však povedl; radost mi trochu pokazilo, že výsledný med byl na hraně normy obsahu vody.

Významnou událostí tohoto roku však bylo, že došlo k majetkovým změnám v bývalém vojenském areálu v Řečkovicích, kde mám včely. Nový vlastník pozemku, na kterém stojí včelařská maringotka, mě požádal o přesun včelstev. Vzhledem k tomu, že jsem již několik let uvažoval o změně lokality, moje pátrání po novém pozemku to urychlilo. Podařilo se mi najít a koupit pozemek v Jamném u Tišnova! Na podzim jsem okraj pozemku upravil pro přesun včel a v zimě jsem všechna včelstva přestěhoval. Prodloužila se mi sice cesta ke včelám, ale mám radost, že včely budou v čistém prostředí. Těším se na novou včelařskou výzvu a uvidíme, čím mě Jamné překvapí.

Poslední roky ztrácí včelaření na svém kouzlu. Z radosti z chovatelských úspěchů se stává boj o přežití. Včelstva přes zimu ve velkém hynou a nebo se včely postupně ztrácí, až je úl prázdný. Není to jen můj problém; z literatury a z diskuse s kolegy včelaři zjišťuji, že se toto děje celorepublikově. Pravděpodobně kombinací několika faktorů (sucho, teplé zimy, roztoči, snížení účinnosti léčiv, převčelení některých lokalit a nevhodné ošetřování včel některými „pokrokovými“ včelaři) dochází ke zkrácení délky života u včel ze zimní generace. Na jaře pak tyto včely nedokáží vychovat novou letní generaci a celé včelstvo uhyne.

V letošním roce jsem se opět potýkal s úhyny a s oslabenými včelstvy. Zima byla teplá a nástup jara (nebo lépe řečeno léta) byl velmi rychlý. Stromy a byliny kvetly záhy po oteplení, ale včely nedokázaly na tento prudký obrat rychle zareagovat. Přeci jenom jarní rozvoj nejde ošidit a včelstva potřebují čas. 21 dní trvá, než se z vajíčka vylíhne dospělá včela. Dalších 21 dní trvá přechod mladušky na práci v terénu (na sběr pylu a nektaru). Včelstva tak výrazně zaostávala za kvetoucími plodinami a stromy. Když už včelstva srovnala krok, tak se ochladilo a začalo intenzivně pršet a všechny nanošené zásoby byly proplodovány. Z jarní snůšky tak zbylo velmi málo, cca 5 kg na včelstvo, a to letos kvetla řepka! Druhá snůška se nekonala, protože akáty uschly již loni. S napětím jsem tedy očekával poslední snůšku z lip. Bohužel vysoké teploty vysušily nektar na lipách a celou snůšku zachraňovala hořčice u blízkých Ivanovic. Z lip opět nebyla medovice! Něco málo medovice daly duby na Babě. Takže i poslední snůška byla velmi slabá. Naštěstí z loňského roku mi zbyl ještě med, takže nemusím stálé zákazníky odmítat.

Celá sezóna tak opravdu připomínala spíše boj o udržení chovu. Zazimoval jsem 23 včelstev, ale bojím se, kolik jich vydrží do jara.

Blíží se konec srpna a sezóna je již dávno u konce. Letošní rok je předznamenán velmi rychlým přechodem ze zimy do jara (nebo možná rovnou do léta). Jeden den byla zima a druhý den jaro, resp. léto. Celý duben a květen jsem se bál, že přijdou mrazy a včely dostanou od přírody pořádnou lekci. Naštěstí jsem se bál zbytečně.

Druhá moje obava byla, že včelstva nebudou včas připravená na sezónu. Rostliny a dřeviny totiž velmi intenzivně reagovaly na vyšší teploty a rozkvétaly za velmi krátkou dobu. Některé druhy dřevin vykvetly o 14 dní dříve, než je na mém stanovišti obvyklé! Bohužel včely to mají zařízeno jinak. Od položení vajíčka po vylíhnutí dělnice uběhne 21 dní; než dělnice začne sbírat nektar, trvá to dalších 20 dní. Tento proces nejde moc ošidit. Včelstva tak sice nestihla počátek jarní snůšky, ale podařilo se jim alespoň využít její druhou polovinu. Vydařila se i snůška z lip, a to i přesto, že medovice letos vůbec žádná nebyla.

Obrovskou radost i úlevu jsem prožíval na jaře, protože téměř všechna včelstva vyzimovala v pořádku. Byl jsem tomu rád i z toho důvodu, že spousta mých kolegů a kamarádů včelařů přišla o většinu svých včelstev. To, co jsem prodělal se svými včelstvy minulý rok, letos postihlo je. Příčina: neznámá!

Pak už se mohu pochlubit jen drobnostmi: dařilo se mi i odchovávat matky a obměnit jich cca 1/3. Jako velmi platné se ukazuje i barevné značení na úlech, které výrazně snížilo zalétávání včel a s ním i každoroční a opakující se nápadné rozdíly v síle včelstev.

Suma sumárum: letošní sezónu lze považovat za úspěšnou.

Domníval jsem se, že nemůže být horší sezóna, než byla ta v roce 2016. Mýlil jsem se. V tomto roce mi velmi špatně vyzimovala včelstva. Zhruba třetina včelstev uhynula; třetina byla tak zesláblá, že do produkce medu vůbec nezasáhla, a pouze zbylá třetina (cca 6 včelstev) byla v kondici a připravená na nadcházející sezónu. Příčiny tohoto neuspokojivého stavu se mi, bohužel, nepodařilo vypátrat. Pravděpodobně to byla kombinace několika faktorů (zimní krmení v roce 2016, které se protáhlo až do září; několik starších matek; mírná zima; virové onemocnění neznámého původu?). Nicméně podobnou situaci jsem zaznamenal i u některých včelařů, některým padla kompletně všechna včelstva. Po celkem slibném jaru přišlo velmi dlouhé chladné období, kdy včely téměř vše, co nanosily, i spotřebovaly. A aby toho nebylo málo, v době květu lip byly takové tropické teploty, že zasychal nektar. Naštěstí slabší medovicová snůška na konci června částečně zachránila sezónu. Přesto bylo medu tak málo, že jsem ani neinzeroval jeho prodej a již na konci prázdnin byla veškerá produkce prodána. Byl to velmi smutný rok, ale podařilo se mi obnovit počet včelstev a dostat je do kondice. Nezbývá než doufat, že příští rok bude líp.

Je trochu pozdě bilancovat uplynulý rok, když už je nová sezóna v plném proudu, ale proč si nezavzpomínat, než naplno propukne medobraní.

Možná se mýlím, ale poslední sezóny byly neobvyklé aneb „Jó, dříve to tak nebývalo.“ Možná jen zapomínám na každoroční zápas s přírodou a pamatuji si ze svých začátků jen to příjemné. Vraťme se ale k tématu. Průběh počasí v roce 2013 byl specifický tím, že bylo velmi dlouho chladno (skoro až do poloviny dubna) a pak najednou během jednoho týdne začalo jaro. Začalo je slabé slovo, propuklo jaro. V Brně jaro vrcholí kvetením řepky a po jejím odkvětu se poprvé meduje. Od prvního oteplení to obvykle trvá několik týdnů, než začne řepka kvést, a v těchto několika týdnech postupně rozkvétají jarní byliny a dřeviny. Včelstva sílí, zotavují se po zimě a připravují na onen první medový zápřah. V roce 2013 všechny jarní rostliny rozkvetly v prvních dvou týdnech po oteplení a kvetly poměrně krátce. Některá včelstva byla připravená, ale více než polovina ne. Navíc se objevily problémy s matkami, které se mi nedařily rychle řešit. Stalo se tak, že z první snůšky jsme toho moc neměli. Po odkvětu řepky se zhruba na měsíc vrátily mrazy a deště. Přišli jsme tak o celou snůšku z akátu. V červnu, když rozkvetla lípa, byla včelstva již nachystaná. Přesto to už vypadalo na velmi podprůměrnou sezónu. Stalo se však něco, co jsem za 15 let včelaření nezažil: medovicová snůška. V červenci začaly včely nosit medovici. Zaregistroval jsem, že byly ulepené listy lípy, dubů a javorů, ale to bývá každý rok a nikdy z toho nic nebylo. Tentokrát to bylo jiné. Snůška byla velmi silná a v srpnu jsme medovali med černý jako dehet. Díky prodloužení snůškového období se podařilo i posílit včelstva, u kterých došlo k výměně matky na poslední chvíli. Sezóna tedy nakonec byla zachráněna, ale napříště bych dal přednost klidnějšímu průběhu.

Každý rok, každá sezóna, je unikátní počasím, které ji utváří. Na průběhu počasí závisí množství snůšky a výsledné složení medu.

Sezóna 2012 byla předznamenána silnými mrazy v zimním období (až −20 °C). Následně noční mrazy v jarním období „spálily“ květy některých významných medonosných rostlin. V okolí mého stanoviště tak např. došlo k výpadku snůšky z akátů. Květy ovocných stromů a řepky olejky naštěstí zůstaly nedotčeny.

Sušší počasí v červnu a v červenci nepřálo producentům medovice (mšice, červci, mery, molice). Likvidaci těchto producentů pak dokonali jejich predátoři (především slunéčka), a tak se loni vůbec nevyskytoval tzv. lesní med (medovicový med). Na mé lokalitě se sice čistě medovicový med nikdy nepodařilo včelám nasbírat, ale vždy tvořil nedílnou součást poslední snůšky.

Kombinace výše uvedených nepříznivých faktorů způsobila, že někteří včelaři v ČR mají medu jen velmi málo. Osobně jsem však se sezónou 2012 spokojen. Ztrátu jednoho snůškového vrcholu mi vynahradily nadprůměrné snůšky z ovocných stromů a řepky a následně z lip. Včelařská maringotka uspěla v zátěžovém testu, jak v komfortu práce se včelami, tak i v průběhu medobraní. Do budoucna bude ještě potřeba vyřešit odvětrání prostoru, kde se meduje, neboť při obraně před slídícími včelami docházelo k přehřívání obsluhy.