O včelách

Motto: Vždy když si myslíte, že už jste všechno viděli, tak vás včely překvapí novou inovací a donutí vás se zamyslet, ptát se a hledat odpovědi.

Zalétávání včel

Laická veřejnost, ale i mnoho včelařů si myslí, že včely poznají zcela bezpečně a neomylně svůj úl. Bohužel tomu tak není, zvláště pokud máte včelstva naskládaná v hráškově zelené maringotce. Každoročně jsem pozoroval, že velmi silná včelstva jsou na začátku maringotky. Třetí od začátku bývala velmi slabá a nebo přes zimu uhynula. Pátá a šestá včelstva od začátku bývala silnější a je zase střídala slabší. Poslední včelstva v řadě (devátá) byla průměrná nebo silnější, což bylo asi dáno tím, že nebyla zcela na konci maringotky. Mohl jsem dělat se včelstvy cokoliv a přesto se toto schéma/rozložení znovu a znovu objevovalo. Nezáleželo na věku nebo genetice matky; mohl jsem slabší včelstva posilovat plodem a stejně zůstávala slabá. Když nad tím tak přemýšlím, podobné rozložení síly včelstev jsem pozoroval u dědy, který včelařil ve včelínu.

Loni jsem nad výletové otvory přitloukl barevné trojúhelníky. Barvy jsem volil náhodně (žlutou, červenou, modrou a bílou), trojúhelníky kombinoval a navíc jsem je i různě pootáčel. Výrazně to pomohlo včelám v orientaci a významně se nabouralo zažité rozložení síly včelstev. Problém byl s modrou barvou, kterou včely asi moc dobře nevidí. Tam, kde bylo modré značení, jsem zaznamenal, že se nacházela slabá včelstva. Letos jsem tedy ještě upravil rozložení barev a doufám, že problém se zalétáváním včel bude vyřešen.

Stěna hráškově zelené maringotky s řadou česen. Nad každým výletovým otvorem je jinak natočený barevný trojúhelník: žlutý, červený, bílý nebo modrý.
Barevné značení nad česny, které se osvědčilo. Modrá se neosvědčila: včely ji asi moc dobře nevidí. Stejné trojúhelníky vás provázejí i po tomto webu.

Chov matek

Dlouho jsem se bránil chovu matek. V poměru k počtu včelstev mi to přišlo velmi pracné, resp. časově náročné. Každý rok jsem měnil 2–3 matky, které jsem koupil od známých chovatelů. U těchto matek se dají předvídat jejich vlastnosti a jsou kvalitní (mají dostatek feromonu, intenzivně plodují atd.). Bohužel v posledních letech včely z neznámých důvodů měnily právě tyto koupené matky. Někdy tak učinily ještě stejný rok po přidání: zpravidla nechaly matku rozklást a pak ji tichou výměnou nahradily, nebo si počkaly na jaro příštího roku. Výpadky plodování se samozřejmě projevily v síle včelstva a potažmo v množství medu. Ekonomické ztráty začaly být veliké, a to nemluvím o tom, že dcery koupených matek již mají horší vlastnosti (především jsou rozbíhavější a bodavější). Také mě to stojí nemálo úsilí dostat takováto včelstva do kondice.

Letos včelařím již s 18 včelstvy, a proto jsem se rozhodl, že chov matek nemohu více opomíjet. Teorie chovu matek je jednoduchá, praxe je však mnohem obtížnější. Učení holt z nebe nepadají. Pomalu zjišťuji, co všechno k úspěšnému odchovu matek bude potřeba: mateří misky, přelarvovací lžička, dobrá svítilna, oplodňáčky… První série matek na začátku května nebyla přijata. Ke konci května jsem nalarvil druhou sérii, uvidíme, zda budu úspěšnější.

Pokračování příště…

Včely a úl

Mezi včelaři se říká, že „úl medu nepotí“, přesto se o podobě úlu vedou vášnivé debaty. S trochou nadsázky platí, že co včelař, to jiný úl a jiná rámková míra (rozměr rámku, na kterém se včelaří). Každý včelař bude tvrdit, že právě jeho úl je ten ideální. Pravdou je, že včelařit se dá v čemkoliv a jsou jen dvě kritéria, která je potřeba zohlednit: 1) respekt k potřebám včel a 2) pracnost/časová náročnost včelaření v konkrétním systému.

Historie úlů: přirozeným domovem včel jsou dutiny stromů, tzv. brtě (odtud je odvozen i druhový název medvěda brtníka). Líní lidé strom i s dutinou přivlekli ke svým domovům, vytvořili si přístup do dutiny a tak vznikly kláty. Protože byly med a vosk velmi ceněnými surovinami, vznikaly různé snahy o vytvoření umělých dutin vhodných pro chov včel. Jednou z dnes již slepých větví byla slaměná košnice, která však musela ustoupit praktičtějším úlům.

Úl je tedy člověkem vytvořená umělá dutina určená pro chov včel. Obvykle se pro konstrukci úlů využívá dřevo, ale objevují se i úly z umělých materiálů, jako je polystyren, hobra apod. Moderní rozebíratelný úl se skládá ze dna, nástavků (bedniček bez dna a víka) a víka. Přidáváním nebo odebíráním nástavků lze zvětšovat nebo zmenšovat velikost dutiny a přizpůsobovat ji velikosti včelstva. Velikost nástavků a stavebních rámků je jednou z nejdiskutovanějších včelařských otázek, ale o tom až jindy.